Když stavíme dům, předtím než se nastěhujeme, musíme počkat pár měsíců, aby se zdi provětraly.

V každé domácnosti, staré nebo nové, musí být ventilace. Větrací otvory se mají nacházet v každé koupelně a kuchyni, protože právě tam se vytváří největší množství páry. Průduchy by nikdy neměly být zakryté a to zejména v průběhu topné sezony.

Vyhnout bychom se měli i sušení prádla v domě. Problém s vlhkostí, mají třeba lidé, kteří vymění stará, netěsnící okna za nová plastová. Jestliže v pokojích málo větráme a nemáme tam ventilaci, vlhkost se objeví rychle. Alespoň na dvě nebo tři hodiny denně bychom měli „odtěsnit“ okna. Nejhorší je, když bydlíme ve starých budovách, kde se vlhkost už zabydlela. Odstraníme ji tak, že shodíme omítku a vysušíme zdi speciálním přístrojem.

Proč je vlhkost tak nebezpečná? Za prvé a především, má vliv na zhoršení zdravotního stavu, zejména u dětí. Když v domě cítíme vlhkost, a naše děti mají často rýmu a infekce horních cest dýchacích, můžeme si být jistí, že je to právě kvůli vlhkosti. Potom je už jen krátká cesta k astmatu a alergii, protože houby rostoucí z vlhka jsou velmi alergenní. Můžete také cítit bolest v kloubech.

Vlhko je nejčastěji v domech, kde jsou malé děti, protože se rodiče bojí průvanu a vyhýbají se otevírání oken. V prostorách jsou vysoké teploty, a dokonce se tam i suší velká množství vypraného prádla. Lidé se bojí nachlazení a nejsou si vědomi důsledků vdechování „nezdravého“ vzduchu. Přitom stačí, když s dítětem jdeme na procházku, otevřít okno, nebo udělat průvan.

Za druhé, vlhkost se neudržuje pouze na stěnách, ale také v nábytku. Skříně a oblečení začíná plesnivět a charakteristického pachu se jen těžko zbavíme. Zbývá nám potom jedině oblečení vyhodit.

Nejjednodušším způsobem, jak se zbavit vlhkosti je časté větrání, a udržování stejné teploty v místnosti. Když se v důsledku vlhkosti na stěnách objeví plíseň, musíme jednat velmi rychle. V ideálním případě, opláchneme zeď vodou s fungicidy (pesticidy zabíjející houby a plísně), odtáhneme všechen nábytek, aby lépe proudil vzduch, a sušíme stěnu radiátorem. Větší plísně odstraníme jedině shozením omítky, vysušením a ošetřením zdi antimykotickými přípravky. V mnoha případech pomůže izolace z vnější strany a připevnění zařízení, která pohlcují vlhkost.

Při přípravě těchto statistik jsou brány v potaz všechny nepravidelné úvěry, také definované jako „špatné úvěry“, takže ty které nejsou spláceny jen měsíc, ale i ty, které nebudou už pravděpodobné zaplacené nikdy, takže ztracené úvěry. Na základě těchto čísel byl sestaven seznam Evropských zemí z hlediska splácení úvěrů.

Neslavným vůdcem seznamu evropských zemí s největším množstvím nesplacených úvěrů je Německo, kde počet špatných úvěrů činí 225 miliard eur. Podobné problémy má i Anglie, kde hodnota nesplacených úvěrů dosáhla 175 mld., Irsko s částkou mínus 110 miliard eur a Španělsko se 100 miliard eur dluhů. Úvěry se hromadí také v Polsku. Podle údajů shromážděných Komisí pro finanční dozor, v období od června 2009 do června 2010 se podíl špatných úvěrů v zemi zvýšil z 6,5 na 8,3%.

Jak se to dělá? Nejlepší by bylo koupit nová okna, která budou těsná a nemuseli bychom je proto zlepšovat. Ale co když si nemůžeme dovolit tak velké náklady na opravu? Určitě společně najdeme vhodný způsob jak si s tím poradit. A nemám na mysli babiččinu metodu – ucpávání mezer dekou.
Nejpopulárnějších metodou je použití samolepicího těsnění. Je to dobré řešení, ale jen na jednu sezonu a v pokojích kde zřídka otevíráme okna. Nevýhodou této metody je rychlé zničení materiálu, těsnění se často krčí a odloupává. Když se pro tuhle úpravu oken rozhodneme, musíme být trpěliví, protože metoda je účinná pouze v případě, když velikost každého těsnění upravíme podle velikosti mezery v okně.

Druhým způsobem jak utěsnit okna je použití silikonu. V obchodech je široký výběr, stačí se jen dobře rozhodnout. Kromě toho budeme potřebovat speciální silikonovou pistoli a dávkovač ve tvaru trychtýře, všechno najdeme v obchodě. Pomoci trychtýře dokážeme přesně umístit silikon v mezerách oken. Velmi rychle schne. Po dvaceti minutách by měl být úplně suchý.

Výše-uvedené metody jsou návodem jak si doma poradit s utíkajícím teplem. Okna nové generace, nevyžadují žádné další těsnění. Utěsní je profesionálové při instalaci.

Nejprofesionálnější způsobem, který používají odborníci je montáž okna pomocí polyuretanové pěny. Doporučuje se pro všechny typy oken. Nejčastěji se používají pěny s plastovou trubičkou, která nám usnadní aplikaci. Jiné pěny jsou nanášeny speciální zbraní, která umožňuje nastavení proudu podle potřeby. Kromě pěny specialisté pracují také se silikonovými a akrylovými tmely. Jejich velkou výhodou je, že rychle ztvrdnou a za chvíli můžeme malovat.

Kreditní karty jsou určeny především pro uzavírání bezhotovostních transakcí. Můžeme jimi platit za nákupy nebo služby. Můžeme platit také online. Největší chybou držitelé karty je používání jí k odebrání peněz z bankomatů. Taková operace je spojena s vysokým poplatkem a úročí sazbou z vybrané částky. Na chybách svých klientů vydělává banka.

A nemálo. Jeden výběr z bankomatu může stát pár ale i pár desítek korun. Jestliže tuhle službu využíváme častěji – náklady jsou poměrně velké. Další poplatky postihují ty, kteří nesplácejí úvěr na kartě ve stanoveném termínu. Bez-úrokové období je obvykle asi 50 dní. Pokud v této lhůtě splatíme celý dluh, nebude banka účtovat žádný úrok.

Zdá se však, že pravidla používání kreditních karet nezná většina uživatelů. Tohle vyplývá z výzkumu Deutsche Bank PBC. Víc jak polovina dotázaných držitelů karet přiznala, že vybírají peníze z bankomatu. Je možné, že důvodem jsou chyby pracovníků banky, kteří nevysvětlí klientům pravidla a předkládají smlouvy napsané v jazyce, obtížném k pochopení.

To je individuální rozhodnutí každého z nás. Musíme si ale uvědomit, že je to práce na pár dnů (ovšem podle plochy, kterou máme vymalovat). Pokud máme několik dnů volna a chceme je strávit s válečkem v ruce, pak se mžeme pustit do malování. Nicméně, ne každý si může dovolit takový luxus.

Při výběru odborníka, nebo společnosti stojí za to sledovat názory klientů a přátel. Ceny se liší podle regionu. Ale pokud se rozhodneme malovat sami, budeme potřebovat pár základních doplňků: válečky, kartáče, ochranné fólie, žebřík a v případě nerovného povrchu stěny i přístroje k uhlazování.

Další otázkou je barva. Dneska si můžeme vybrat z mnoha druhů i výrobců barev. Podle toho kolik chceme investovat. Jsou dražší, už hotové odstíny, kterýma stačí natřít stěnu jen jednou. Když si to ale nemůžeme dovolit, rozhlédneme se po levnější variantě.

Dobrým a levnějším způsobem, než koupit hotovou barvu, je koupit barvu bílou a barevný pigment. Nejen, že jsme ušetřili peníze, ale můžeme si určit i sytost barev. Pamatujme ale, že kuchyně a koupelny vyžadují speciální barvy odolné vůči mastnotě, vodě a vysokým teplotám.

Lepší je zajít do speciálního velkoobchodu, kde míchají barvy než do supermarketu. Cenově se můžou významně lišit. Mezi známými nebo na internetu určitě najdeme někoho, kdo se v malování domů vyzná a dobře nám poradí. Vyhneme se tak nehodám, které se začátečníkům mohou stát.

Před tím než se vydáš do obchodů na velké vánoční nákupy, vyzbroj se velkou dávkou zdravého rozumu! V obchodech i bankách na nás čekají ty nejvýhodnější nabídky, které se nakonec mohou ukázat maskovanou lží, a my jsme to doslova „sežrali i s navijákem“, takže jedinou věcí, kterou budeme mít po Vánocích, budou dluhy.

Aby nedošlo k pádu do spirály dluhů po Vánocích, je třeba si připomenout, že svátky nejsou jen o nákupech a tradiční občerstvení se nemusí skládat ze 20 jídel, která stejně nikdo nebude mít sílu sníst. Pokud máš menší potřebu – nenech se oklamat zdánlivě lákavými cenami a nekupuj všechno, co Ti přijde pod ruku. Pamatuj, že před pár lety nebyly žádné vánoční úvěry a nějak se vždy podařilo svátky uspořádat, takže nepotřebuješ, provázen vánoční  reklamou, jít rovnou do banky pro půjčku. Než se rozhodneš jít na nákupy, připrav si podrobný seznam toho, co budeš potřebovat, a nesnaž se kupovat nic jiného.

Vánoční dárky pro děti kup raději dříve, protože na poslední chvíli je už nemusíš sehnat, ale je třeba se řídit zásadou, že dítě nemusí mít všechno najednou. V průběhu roku je více než dost příležitostí, kdy může dostat svou oblíbenou hračku, a když jich bude mít moc, prostě si s nimi přestane hrát. A nakonec, než se pro cokoliv rozhodneš, dvakrát si promysli, zda to opravdu „musíš mít okamžitě“, a jestli nebude lepší začít nový rok bez dluhů, úvěrů nebo půjček, které budeš příští rok splácet.

Před cestou do obchodu s tapetami musíme přesně změřit zdi a spočítat povrch stěny. Nekupujeme tapetu přesně do posledního centimetru. Existuje zlaté pravidlo, že je lepší mít minimální přebytek tapety, než její nedostatek. Když nás s úsměvem na tváři přivítá příjemný prodavač nebo prodavačka, musíme nakoupit ty nejdůležitější věci: štětec na lepidlo, nůž na tapetu, gumový váleček, kartáč na tapetování a kvalitní lepidlo. Potom by nám určitě neměl chybět žebřík nebo vodováha, pokud tyhle věci nemáme, musíme je taky koupit nebo si je půjčit od souseda.

Když máme vše, co potřebujeme, začneme pracovat. Poprvé, příprava. Plocha, na kterou chceme nalepit tapetu, by měla být suchá a dokonale hladká. Povrch musí být pevný. Jestliže jsou stěny vlhké a teplota je menší než 5 stupňů, pak bychom měli tapetování raději vzdát.

Na obalu tapety se většinou nachází podrobný návod. Prohlášení, že instrukce jsou pro blbce, v tomto případě může být špatným rozhodnutím. Známé jsou dvě techniky lepení tapet, podle jejich druhu. První metoda je natřít tapetu lepidlem, a tu potom přilepit ke stěně (pro vinylové) u další metody (pro modely s novým nosičem) je postup obrácen – nejprve lepidlo naneseme na stěnu a poté přiložíme tapetu.

Během tapetováni, bychom měli dodržovat pár pokynů. Musíme být opatrní při nanášení lepidla na tapetu nebo stěnu. Nemůžeme dát lepidla hodně, protože může uschnout v rozích tapety. Když má tapeta opakující se vzor, musíme dávat pozor, aby plynule pokračoval i na dalším kousku tapety, abychom nepokazili vizuální efekt. Pokládáním tapety ve směru určeném na roli se vyhneme tomuto nepříjemnému překvapení.

Proces tapetování má určitý řád. Nejdříve uřízneme vhodný kus tapety, ke kterému přidáme minimálně 5 cm. Rozředíme lepidlo s vodou podle poměru uvedeného na obalu. Natíráme lepidlem stěnu nebo tapetu, podle druhu. Chvilinku počkáme, aby tapeta nebo stěna trochu nasákla. Pokud lepíme první kousek tapety, nakreslíme vodorovnou čárku s pomocí vodováhy. Tapetu lepíme shora dolů a pak ze středu ke stranám, nerovnosti vyrovnáme štětcem nebo válečkem. Na konci odřízneme zbytek tapety. Filozofie je jednoduchá, ale vyžaduje přesnost a trpělivost.